Vyhláška postačuje

- Kategorie: Jak to vidíme my
autor: Administrátor, přečteno: 198x

Vyhláška postačuje

Reakce na informaci zveřejněnou na

http://zpravy.idnes.cz/vyhlaska-je-na-kradeze-kovu-kratka-varuji-ti-kterych-se-tyka-pld-/domaci.asp?c=A081211_142719_domaci_adb

Vyhláška plně postačuje, tvrdíme my, kterých se týká.

Je člověku jaksi přirozené, že aby na nás nepadl ani stín podezření, že jsme něco zanedbali a také jistě pro vlastní pohodlí, hledáme iniciativně řešení toho  co je problematické pokud možno co nejdále od nás.

Nejinak je tomu i v případě novely zákona o odpadech a aktuálně i projednávané novely vyhlášky 383/2001 Sb.

Především je třeba říci a lze to i doložit, že zákon o odpadech ve věci výkupu kovového odpadu plně vyhovoval, nicméně někteří poslanci považovali za nutné novelou zákon zpřesnit a uložit MŽP aby vyhláškou stanovilo

„(5) Odpady, jež provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nesmí vykupovat od fyzických osob, a odpady, za jejichž výkup nebo odběr nesmí poskytovat úplatu v hotovosti“.

SVDS chápe novelu zákona a stejně tak novelu vyhlášky 383/2001 Sb.,  jako dočasná opatření do doby přijetí avizovaného velkého zákona o odpadech, který by měl být MŽP předložen do konce příštího roku a očekává, že k zákonu proběhne kvalifikovaná diskuse, které se aktivně SVDS účastní.

Žádné legislativní opatření nebude jistě vyhovovat všem zúčastněným, nicméně nabízí se otázka proč i toto přechodné opatření vyvolává emotivní reakce a jaký se za nimi skrývá opravdu skutečný zájem. Jsou lidé, kteří bezohledně parazitují, podnikatelé, kteří podnikají za hranou zákona, ale to přece neznamená, že zakážeme podnikání všem. Nakonec jsou i zákonodárci či osoby jinak veřejně činné, jejichž způsob konání má důsledky nesrovnatelně přesahující hodnotu odcizeného kovového předmětu.

Krádežím nezabrání žádná vyhláška a lze se jen pousmát požadavku na detailní  specifikaci, nejlépe v rozsahu „Ottova slovníku naučného“ a tak nehledejme řešení, kde ho nenalézt nemůžeme protože příčina tkví jinde.

Zkusme se na tento „problém“ podívat trochu jinak.

Česká republika produkuje ročně zhruba 3,5 milionů tun železného šrotu, okolo 1 mil.tun se exportuje a z technologických důvodů se zhruba 0,5 mil tun dováží. V současných cenách jde o obchodní aktivity v rozsahu 12 až 15 mld Kč s jednoznačně růstovými trendy.

Důležitým údajem pro naše uvažování je skutečnost, že z uvedeného množství připadá zhruba 500 tisíc tun na t.zv. občanský šrot, tedy na tu část, o které se mluví.

Kde se vlastně bere takové množství?

Odpověď není složitá a všichni to víme. Doma, na chatách, lodích, zahrádkách. Jde o nepotřebné věci, náš majetek a může to být cokoli, od starého plotu, který dosloužil až po staré sporáky či strojní zařízení, které jsme si pořídili pro podnikání.  Četnost frekvence obměny je přirozený důsledek  zvyšování kvality života, zvyšování  životní úrovně.

Objem občanského šrotu je významnou položkou pro hutě a stoupající ceny kovů zvýšily motivaci ke sběru a to je dobře protože podle údajů v ČR jen za rok 2007 skončilo v komunálním odpadu cca 47 000 tun kovů.

Pokud chce kdokoli jakýmkoli způsobem omezit či zakázat stávající způsob výkupu nikoliv odpadů, ale důležitých druhotných surovin, pak se je nutné si položit otázku je-li tato snaha domyšlená a jestli význam této materiálové základny přímo neohrožuje.

Je výkupcům co závidět?

Krize dolehla i do výkupen a situace se dramaticky změnila.  Cena druhotných surovin – všech druhů kovů – dramaticky klesá, hutě jsou předzásobeny, nakupovaly za vysoké ceny a tak se snaží draho prodat, což se v této době nemůže podařit a tak začínají „dělat na sklad“. Důsledkem je, že celý řetězec výkupu a zpracování druhotných surovin, zejména kovů, prožívá výrazný útlum, provázený poklesem cen, u některých komodit o více než o 50 %.

Tady už nejde o tvorbu zisku, tady jde o přežití. Co to pro výkupny znamená? Minimalizaci všech nákladů, odložení investic do nových technologií, finanční prostředky soustředit na mzdy a odvody a na nejnutnější opravy. Kde to nestačí, tak tam je jedinou cestou snižování zaměstnanosti, zkracování pracovní doby, omezování výdajů do sociálních výdajů a atd.

Jestli k těmto vnějším dopadům na podnikání v této oblasti přiřadíme ještě omezený pohled na  činnost výkupen, pak být v této době součástí řetězce výkupu a zpracování, navíc subjektem, který je zatížen leasingovými splátkami či půjčkami, které byly nutné na rozvoj, tak lze říci, že podnikat v této oblasti není žádná radost.

Vraťme se k článku na netu.

Chápu, že někdo ukradne poklop kanálu apod., chápu společenskou nebezpečnost krádeže některých předmětů, ale zůstává záhadou jak je možné, že na nádraží se ztratí komunikační kabel aniž by okamžik přerušení či poškození nealarmoval příslušné pracoviště (přece na nádražích vždy platila jiná bezpečnostní pravidla než v běžném provozu) a  jak je možné, že se to impotentně přetřásá v Parlamentu aniž by aspoň jediný poslanec drobně špitnul o tom jak že je tedy nádraží zabezpečeno, navíc jak bylo zabezpečené staveniště, když přece ze zákona vyplývají pod sankcemi určité povinnosti.  Pan mluvčí Halla lká a šíří podivné informace, ovšem důsledně se vyhýbá sdělení jak dráhy zabezpečují svůj majetek a co pro ochranu svého majetku vedení už  udělalo a ještě udělá. Z čeho pak mluvčí usoudil, že ukradené kabely byly prodány do výkupny, vždyť ty komunikační kabely neměly prakticky žádnou cenu. Nešlo zcela náhodou o něco jiného? Nespokojenost pana Dobrovského může být, ovšem pan předseda dozorčí rady by měl svou nespokojenost specifikovat abychom se s ním o ni mohli podělit.

Nástroje řešení

jsou, a najdeme je v kompetencích orgánů činných v přestupkových a trestních řízeních, ve vymahatelnosti práva atd. Zákon o odpadech ani vyhláška tyto nástroje suplovat nemohou. A tak je spíše zásluhou výkupen, že upozorní na možnou pravděpodobnost páchání trestného činu, ale to se právě teď nehodí a tak se tom také nemluví. Nepřipomíná to tak hodně praktiky minulého režimu, kdy jednou to byli zelináři, podruhé pumpaři, pak uhlíři a třeba taky umělci. Obrátit pozornost určitým směrem není složité, zvláště když k tomu přispěji media. Neměla by (ta media) však vzít v úvahu, že situace se od roku 1989  změnila a že nelze občanům předložit kdejaký blábol, protože občan je schopen bez jejich přispění či přispění najmutých agentur formulovat svůj vlastní názor???

15.12.2008

Petr Miller

[Zpět]

zpět