Aktuality

Papír - další problém na trhu surovin

Zákon definuje co je odpad, ale je to pravda?

Dnes jsem obdržel dva odkazy na články v Průmyslové ekologii.

V úvodu článku "Zelenější Evropa bude stát bilion eur" mne zaujala věta kolegy Vandrovce:  

„Vysloužilé elektrospotřebiče by proto již ve fázi svého vývoje neměly být vnímány jako pouhý odpad, ale jako významný budoucí zdroj surovin.“

Já si myslím, že nejen elektrospotřebiče, ale prakticky každý výrobek, je budoucí zdroj surovin. Řešení se nabízí jednoduché – zrušme pojem, že vše co odložíme je odpad a konečně začněme používat rozum a zjistíme, i když bohužel ne všichni, že není odpad jako odpad. Prostě některé materiály se odpadem stát nemohou už pro jejich fyzikální vlastnosti, a po spotřebě a to bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí nebo ne, se nemohou stát níčím jiným, než opět surovinou. Pokud přijmeme tento nesporný fakt a nebudeme vymýšlet krkolomné konstrukce, pak nakládání s jakoukoliv surovinou nemůže být řízeno principy nakládání s odpadem pod taktovkou MŽP, ale jednoznačně principy surovinové strategie státu pod taktovkou MPO. Úloha MŽP bude pak jednoznačná a už vůbec ne dominantní jako dosud, protože ve skutečnosti stojí až na samém konci řetězce, kdy se pro jeho kompetence a jeho úředníky otevírá prostor pro uplatnění odpadového pohledu v jednoduchém modelu likvidace zbytků (energetické využití - skládky), které podle současných technologických možností již dále zpracovat nelze. Přínos by byl nesporný. Ušetříme si tím starost jak udělat z odpadu neodpad a nekonečnou řadu dalších blbostí, které ani o píď nevylepší životní prostředí.

Také další článek v Průmyslové ekologii, "MŽP se dohodlo na řešení klesající ceny papíru, náklady obcí se nezvýší,"  stojí za povšimnutí, již proto, že je otázkou, jestli je to řešení. 

Trochu odbočím. SVDS je členem EuRIC a po letech členství jsme se rozhodli tuto organizaci opustit. V čem nám může EuRIC pomoci? V ničem. EuRIC je organizace pro organizaci, protože jak se staví k problematice druhotných surovin a důvodům, které jsou příčinou stávajícího stavu, je jen v roli užitečného idiota k větší slávě nesmyslu nazvaného „Green Deal“ a zcestných fantasmagorií představitelů EU, a stejně jako MŽP, které není v jiné roli, než EuRIC. Nemá totiž žádný nástroj, kterým by mohlo ihned efektivně zareagovat na, jak optimisticky MŽP uvádí, „běžný cyklický výkyv“. Odcházejí nám členové, kteří byli dlouholetými členy SVDS a kteří jsou dnes v situaci, že musí propouštět a nemají finance ani na pokrytí základních potřeb. Pokud bude odliv pokračovat, brzy se dostaneme na hranici po jejímž překročení bude problém SVDS udržet. A jak tady pomůže ministr Brabec překlenout těmto firmám tíživou situaci? Novou odpadovou legislativou s přemírou zbytečných ustanovení a sankcí a královskými/ministerskými radami asi ne. A je to opravdu běžný cyklický výkyv, srovnatelný s roky 2008 a 2009???? To určitě ne, tam byly příčiny jiné a rozhodně ani náhodou nejsou podobné těm, které jsou na stole, a mimochodem, ty z roku 2008 přetrvávají dodnes.

Opět se neubráním, abych to nesrovnal se situací v oceli. Opět, stejně jako u oceli, nikdo s odborníků ANO netušil, že taková situace může nastat, ovšem teď, hodně po dvanácté, do toho říznou a „Zhruba do roka by měly vzniknout nové zpracovatelské kapacity papíru u nás i v Německu. Očekáváme, že poté se situace zlepší a cena vykupovaného papíru půjde zase nahoru,“ zhodnotil situaci ministr životního prostředí Brabec.

Ovšem s tímto tvrzením, mám problém. Především, v politice se dá říci prakticky všechno a optimismus patří do arsenálu každého koaličního poslance, a u ministra to patří k samozřejmé výbavě, ale co se bude dít v tom ohlášeném roce budovatelského úsilí a čekání na Godota? Papír se dnes v lepším případě vykupuje jen omezeně, ale, jak uvádí ministr Brabec, je to jen nedostatkem zpracovatelských kapacit. Za rok budou a pak se výroba rozeběhne. Pan ministr již ví, ale přece jen by se měl rozpovídat a prostému lidu nastínit kdo bude spotřebitelem a kam všude se bude náš papír nebo snad šrotpapír exportovat. To je asi zatím velká neznámá a tak se musíme spokojit s ujištěním, že i v Německu také vzniknou nové zpracovatelské kapacity (uniká mi co jako my s tím) a slibem, který nezarmoutí, že pak jistojistě už fakt nastane kýžený okamžik růstu výkupních cen této komodity. Jak bychom řekli v kovárně, v jednoduchosti je síla, akorát mi není pořád jasné, kým nahradíme export toho na co nemáme zpracovatelské kapacity do Číny a dalších asijských zemí a vůbec, kam budeme směřovat výrobky z nových zpracovatelských kapacit?

Petr Miller

předseda SVDS

zpět