Aktuality

Pán odpadu odchází”.

Ředitel odporu odpadů ministerstva životního prostředí, Jaromír Manhart, končí.

Dává na vědomí všem hlásná trouba MŽP, Petra Roubíčková, s dovětkem, že je to vše „cool“, a samozřejmě po vzájemné dohodě. Tomu může věřit opravdu jen nenapravitelný idealista. I když tady jde o jinou hru, než tu známou „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Tento scénář může mít mnoho variant, a pokud je sdělován odborné veřejnosti, která do toho vidí o něco lépe a která hned tak něco nezkousne, bylo by vhodné tuto zprávu opentlit aspoň špetkou soudnosti.

Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů ministerstva životního prostředí, končí v listopadu, a dokonce po vzájemné dohodě a jak upřesňuje mluvčí resortu: „Dokončil úkol, který mu byl svěřen, tedy přípravu nové odpadové legislativy, která čeká na schválení vládou.” Načasování odchodu klíčového úředníka po dokončení úkolu, tak to se nestává každý den, navíc když se jedná o soubor návrhů nových odpadových zákonů, na které se čeká již mnoho let.

Čas neúprosně běží a nová odpadová legislativa stále nedospěla k finálnímu řešení, a to přes to, že po strastiplné cestě se dopotácela do vlády. Nepamatuji z mé éry, že by některému kolegovi ministrovi Legislativní rada vlády vrátila návrhy zákonů pětkrát a když konečně je vláda zařadí na program, opět je odkládá s tím, že je třeba další informace. To už je situace, která se nevyřeší během zasedání vlády, a proto je třeba najít viníka, a to za každou cenu. Pokud se v meziresortním připomínkovém řízení nahromadí rekordních tři tisíce připomínek, se kterými má zřejmě problém i premiér a stranický nadřízený ministra Brabce, Andrej Babiš, musí následovat „Škatulata hejbejte se.“ Za resort je odpovědný ministr, tedy řešení je jednoznačné. Stejně tak je nezastupitelná úloha odborných náměstků, tedy i tady by to mělo být jednoduché. Anabáze s návrhy nových odpadových zákonů a zejména extempore při jejich projednávání na Legislativní radě vlády, jsou zřetelné známky, že personální politika, zejména v případě odborného náměstka, byla podceněna.  

Ale protože kamarádům se neubližuje, nabízí se špatné řešení, jak z této šlamastyky ven, a tím je odchod ředitele odpadů.

Když jsem si tu zprávu přečetl, musel jsem se smát, protože je zřejmé, že na MŽP dosud nepochopili odpovědnost z výkonu funkcí. Ředitel odboru je jen navrhovatelem řešení a nic víc, není odpovědný za výstup z ministerstva, nad sebou má odborného náměstka, který je povinen korigovat případné chyby, už proto, že by to měl být odborník, a nad tím vším se tyčí ten, kdo je z Ústavy odpovědný, tedy ministr. A nikdo mu to nemůže odpárat. Aspoň tak to bylo za mne, a tedy za vlády premiéra Čalfy.  

Očekávaný konec kariery ředitele odboru odpadů byl na spadnutí, byla to jen otázka času.

Jestli je to správné řešení nebo ne, není věcí SVDS, ale přece jenom bych chtěl říci, že již delší dobu měl náš svaz s Jaromírem Manhartem dobrou spolupráci, ať to bylo v osobním styku našich členů v souvislosti s řešením odborných problémů a hledání východisek, nebo při řešení některých studií nadnárodního významu. Vždy jsme nalezli společný čas k projednání i když ne vždy byla shoda, ale to tak bývá.

Pane řediteli Manharte, Svaz výkupců a zpracovatelů druhotných surovin Vám přeje ať se Vám daří na novém pracovišti a ze své zkušenosti mohu jen dodat, „Všeho dočasu“.

zpět